Záhradný architekt Vladimír (Tom) Sitta, vyštudoval Mendelovu Univerzitu v Ledniciach, v dnešnej Českej Republike. Do Austrálie emigroval v roku 1981, po siedmych rokoch práce ako záhradný architekt v Československu a troch rokoch v Západnom Nemecku. V roku 1986 založil v Sydney firmu Terragram Pty. Ltd. špecializujúcu sa na krajinársku architektúru a záhradný dizajn. Spolu s Richardom Wellerom neskôr založili firmu ROOM 4.1.3 Pty. Ltd., pôsobiacu v Sydney a v Perte, pod ktorej záštitou vznikol víťazný návrh na riešenie exteriéru Austrálskeho Národného Múzea v Canbere. (Na obrázku)
Práca Vladimíra Sittu je široko uznávaná nielen v Austrálii, ale aj vo svete. Za svoju tvorbu bol ocenený niekoľkými významnými cenami, okrem iných dvakrát prestížnou Lenne Prize v rokoch 1981 a 1986. V roku 2002 získal cenu za “Prispenie do kultúry záhradnej architektúry v Austrálii” (“Contribution to the Culture of Landscape Architecture in Australia”)udelenú Austrálskym Inštitútom záhradných architektov (AILA).
Čo Vás priviedlo do Austrálie? Naivita, touha po dobrodružství a chuť se podívat na novou krajinu.
Pred odchodom do Austrálie ste pracovali v Nemecku, ako porovnávate system práce tam, v Čechách a v Austrálii? Německo bylo proti Čechám definitivně víc zorganizované, to se nedá srovnat. Ale byla to dobra škola, protože v Čechách to byl organizovanej chaos. V Německu to byl dost přísnej režim. Ale já jsem byl chránenej památkovým úřadem, mně nechali na pokoji. Já jsem tam dělal jenom čmáranice, nemusel jsem se jednat s místníma byrokratama, nic z toho, tak ten pobyt byl docela příjemnej.
No a v Austrálii to byl ze začátku dost horor. Odešel jsem z Čech do určitý míry proto, že člověk měl pocit, že už nemůže jít dál. Potom jsem přišel do Austrálie a měl jsem dojem že v Československu to vypadalo ještě docela růžově oproti tomu co se dělo tady. Tady se o krajinářské architectuře zrovna mluvit nedalo…. Bylo to zajímavé. Třeba ale říct že Austrálie se hodně změnila. Před očima.
Ako ste sa vyrovnali s odlišnou austrálskou flórou? Pomoci šoku. Ještě si pamatuji ten okamžik jak jsem vyšel ze sydneyského letiště ven a kromě papoušků jsem nepoznal vůbec nic. Jsem si připadal jak v úplne jiným světě.
Čo považujete ako záhradný architekt za najdôležitejšie? Zvědavost, chuť riskovat. Prostě jít tam, kde člověk předtím nebyl.
Kde hľadáte inšpiráciu? No… To vám říct nemůžu. (Smiech)
Ktorý svoj projekt považujete za svoj najväčší úspech a ktorý máte najradšej? Ten příští.
Čo vám prácu záhradneho architekta najviac komplikuje? Místní byrokrati. Taková post-koloniální správa, která pracuje naprosto netransparentním způsobem a vlastně moc je v rukou lidi, kteří k tomu nemají kvalifikaci. Jakákoliv minimální změna jim nahání hrůzu a okamžitě si objednávají plenky.
Aké vlastnosti má dokonalý klient? To jsou tri “O” - Otevřenou mysl, otevřenou šekovou knížku a měl by žít někde jinde (v angličtině “living overseas”), to znamená že vás neotravuje soustavně nepatřičnými otázkami.
Sledujete vývoj záhradnej architektúry v Čechách? Z povzdálí… Občas napíšu článek do místního plátku, občas vnesu trochu zmatku do studentských myslí… Ze začátku toho bylo daleko víc, když spadla takzvaná „Železná opona“ tak jsme dělali dokonce projekt, ale to už dávno skončilo.
Koho považujete za najväčší prínos do záhradnej architektúry? Přírodu
Viete si predstaviť, že by ste robili niečo iné ako záhradnu architektúru? Čo by to bolo? No, dřív jsem si to představoval, že bych byl plastickej chirurg, ale pak když jsem to srovnával, že by člověk měl jít tam, kde nikdy nebyl, ono by to mohlo mít katastrofální následky. Když si představíte, že chirurg dělá třeba korekci ňader, ono by bylo pokušení ty ňadra přivézt třeba na záda. Já si ale stejně myslím, že by tam měli být (Smiech)
Je aj po toľkých rokoch niečo, čo Vám v Austrálii z Čiech chýba? Legrace a česká frívolita.
Z čoho máte najväčšiu radosť / najväčší strach? To je velmi těžká otázka, já nevím jestli to dokážu správně popsat. Strach asi z toho, že se budu sám sebe citovat. A radost….? Že se necituji.
